Komenský a medicina
Doc.MUDr.Přemysl
Paichl
O Komenského vztahu k medicíně a jeho ideálu lidského zdraví toho moc lidé neví. Spolehlivě moc toho nevíme ani o jeho stonání a příčině jeho smrti. Jsou některé spory o pravém jméně tohoto velikána naší a světové pedagogiky. Jen jednou se totiž podepsal jako Jan Amos Segeš Nivnický, po otci zvaný Komenský. Bylo to prý půl roku před jeho smrtí. Mezi ty nesporné údaje o něm patří doba jeho narození. Po 4 dcerách přišel na svět jako jediný syn Anny a Martina Segešových, dne 28.března 1592, pravděpodobně v Uherském Brodě.
Otazníky nejsou jen v místě jeho narození, je jich ještě mnoho v celém jeho životě. To nám nejasné se však týká spíše Komenského jako člověka, ne jeho ohromného díla, nejen rozsahem ale i významem. Rozsah je úctyhodný, za šest desítek let dosáhl počet jeho prací čísla 154 prací. A možná, že se ještě některé nedochovaly. Jeho dílo přetrvává bez pochybností, bez otazníků, které by mu cokoli mohly ubrat z hodnocení jako vynikajícího evropského pedagoga, jednoho z největších českých jazykovědců, polyhistorů, filosofů, ale i kartografa, psychologa, výtečného stylistu, básníka a teologa. Byl českobratrským knězem, později biskupem, učitelem, představitelem české kultury 17. století i politickým mluvčím pobělohorských bratrských exulantů.
Zde nás zajímají hlavně jeho znalosti přírodovědné, kterými se snažil své spisy vystrojit. Nacházíme v nich velké množství odkazů z botaniky, zoologie i mineralogie. Je však asi jen málo lidí u nás, kteří znají a váží si Komenského jako znalce a učitele na poli mediciny, zejména v předcházení nemocem a upevňování tělesného i duševního zdraví. Nebyl graduovaným lékařem , protože vlastně ani nedokončil celé universitní vzdělání, a to ani v Herbornu ani v Heidelberku. A přesto udělal pro tehdejší lékařství více než mnohým tehdejší doktor mediciny. Jak byl znalý tehdejšího léčitelství, jak byl znalý medicinské tehdejší literatury, jak se snažil už školákům vštípit základy zdravovědy, o tom se ví všeobecně jen málo.
Tato práce, která byla vysílána v plzeňské rozhlase, je malou vzpomínkou na Komenského lidskou velikost i jeho humanismu. Dal jsem jí formu projevů Komenského jako vyprávěče textů, které se dochovaly v jeho dílech.
Komenského vztahy k medicině nevycházely jen z potřeb jeho pedagogického a filosofického systému, ale z jeho humanizmu. K medicině ho jistě poutala však i jeho vlastní onemocnění a choroby členů jeho rodiny. Možná, že u něho samotného to byly častější ataky stonání, možná jednoho a téhož. Z jeho dopisu se dovídáme,že snad poprvé vážně onemocněl ve 22 letech.
VYPRAVĚČ:.." já jsem totiž ve
14.roce tohoto století urazil cestu z
Heidelbergu do Prahy sám a pěšky... Příčinou té
pěší cesty bylo totiž, že mi již nezbývalo mnoho cestovného a rovněž jsem právě od pohybu
očekával pozdravení z nemoci a také jsem
se v té naději nezklamal..
O jaké onemocnění to šlo, spolehlivě nevíme.Mohl to být údajný revmatismus, o němž se předpokládalo,že se projevoval v jeho 53 letech jako kloubní onemocnění.
VYPRAVĚČ: "...nedávno
pak zdržela mne nemoc, s níž jsem
zápasil téměř po celý měsíc, než jsem se vrátil k jakés takés svěžesti.."
Pro toto kloubní onemocnění podnikl dokonce cestu do minerálních lázní poblíž Magdeburku ve svých 55.letech. Znovu postonával i v 60. letech za svého pobytu v Uhrách, v 64. letech stonal prý na dva měsíce za svého pobytu v Hamburku a opakovaně i během pobytu v Amsterodamu. Ve svém 78. roce odtud píše svým přátelům:
VYPRAVĚČ: " O sobě pak oznamuji, že
se Bohu líbilo s novým rokem novými
hořkostmi naplňovat duši mou. I nejen, že loňské rány ode mne ještě neodjímá,
dlouhé a tesklivé nemoci ( já již přes dvacet neděl s lůžka nemohu), ale mi
také zevnitřní potěšení mé, přátele milé,
odjímá."
Komenského životopisci opět předpokládají,
že tehdy šlo opět o revmatismus Kontrastuje to však dost s posledním vlastním
dopisem Komenského, v němž považuje své onemocnění za malárii:
VYPRAVĚČ: .." psaní došlo mne toho
dne, když jsem jako umíral od kvartány,
tak trápen byv, že k životu naděje
nepozůstávala. Ale smiloval se Bůh a naději k životu zase mi navrátil , ačkoliv ještě nemoci své
jsem nepozbyl."
Podle jeho ošetřujícího lékaře, doktora van Loona, který byl i lékařem slavného Rembranta, selhalo nakonec Komenskému srdce, vyčerpané horečkami. Dokonal dne 15. listopadu v Amsterodamu.
Sám často vídal kolem sebe mnoho tělesných běd a umírání na středověké epidemie, na mor, na malomocenství, na červenou nemoc, tuberkulôzu i jiné. Na mor mu zemřela jeho první manželka Magdalena a oba synové. Morové rány, pronásledující tehdejší společnost, jej pak tím spíše inspirovaly k sepsání vlastních protimorových opatření.Na TBC mu prý zemřela jeho druhá manželka Magdalena Dorota.
Komenský nebyl lékař ani léčitel, jeho vytříbené medicinské názory museli formovat četní lékaři. Sám se nezabýval aktivně přírodovědným bádáním v exaktních a přírodních vědách. Snažil se od nich však nabýt co nejvíce vědomostí. Proto můžeme jeho vztah k medicině dokládat i dlouhou řadou lékařů s kterými se stýkal, od nichž přejímal medicinské názory a někdy dokonce jim jejich názory naopak ovlivňoval. V Lešně to byli zejména lékaři, ošetřující jeho schovanku Kristinu Poniatowskou, jako doktor Libavius, doktor Augustin Štěpánův, doktor rytíř Matyáš Tymín Lavín z Ottenfeldu, italský lékař Mark Eugenio Bonaciunna, Matyáš Burda, rodák z Kolínce u Klatov, známý jako Borbonius z Borbenheimu, osobní lékař Rudolfa II., bývalý fyzik z Hradce Králové Mikuláš Acontius a jiní.
Znal se i s osobním lékařem polského krále, s Matyášem Vechnerem z Wšové, se skotským lékařem Janem Jonstonem, na svých dílech spolupracoval s lékařem Cypriánem Kinnerem v Elbingu, měl za přítele doktora Pavla Barbeta, lékaře amsterdamského, stýkal se i s lékaři vědeckého okruhu filozofa a matematika René Descarta, s lékařem malíře Rembranta van Loonem, s potomkem české emigrantské rodiny lékařem Janem Sofronem Kozákem Horažďovickým z Práchně, který kdysi zavítal se švédskými vojsky i do Plzně.A bylo jich jistě více, než historie mohla zaznamenat.
Tito i jiní lékaři Komenskému pomáhali naplňovat jeho práce převážně jen starými koncepcemi klinické mediciny dob Hippokratových. Ve svém díle cituje vícekrát Aforismy Hippokrata, dílo předního lékaře Římanů Cornella Celsa,Galena a jiných lékařů, kteří se ve svém širokém rozhledu zabývali kromě mediciny i jinými vědami, Komenskému blízkými.
Jeho názory byly bohužel ve svém základě poplatné až 2000 let staré hippokratovské medicině, špatným znalostem anatomie a fyziologie i starému učení o čtyřech základních živlech, jejichž nepoměr je prý podkladem vzniku nemoci.
Komenský neznal nebo nepřijímal mnohé z nových odborných názorů filosofického a kulturního hnutí osvícenství XVII. století. To za jeho života však nečinila většina tehdejších lékařů, zatížených středověkými náboženskými názory, spagyrií s mystikou, alchymií, astrologií a hlavně vychovávaných v duchu dogmatickým učení university.
Tam, kde však bylo staré hippokratovské učení jeho didaktickým potřebám bližší, tam se je snažil přetvářet. Je to například zřejmé ve starém učení o letorách, z níž utváří typologickou klasifikaci lidí, zejména tedy při odchylkách výukového procesu podle jednotlivých povahových typů žáků. Rozlišoval letory bystré a chtivé, vtipné ale váhavé, vtipné a učelivé, povolné ale zdlouhavé, tupé a vlažné, pokroucené a vzpurné. Všímal si i jako lékař jejich zevních známek a z nich se pokoušel definovat žádoucí sklony a zájmy.
VYPRAVĚČ: „V obličejů líných podivná jest
rozličnost. Čelo úzké svinské jest,
vysedlé oslovské, široké dobrých povah, zvraskalé ducha starostlivého, nabírané hněvivého znamení, vyvraštěné
a vypuklé nestydatého ukazuje."
Vědecké medicinské poznatky ovlivnily však Komenského i názory sociální, s nimiž převzal i kompromisní tézi, že se sice nedají měnit Bohem určené cesty života, ale podmínky žití a tedy podmínky pro zdraví a nemoc že se přeměnit úsilím lidí mohou. Původní představy vzniku nemoci z vůle Boží v díle Komenského přerůstají do široce koncipované prevence jak epidemií, tak i vzniku nemocí ze špatné životosprávy. Oproti tehdejším dogmatikům si našel pod vlivem renesance svou syntézu vědecké a náboženské pravdy , která pak sloužila jeho hlásání prevence a protiepidemických opatření.
Je přinejmenším pozoruhodné, že ho jeho pojetí vztahu hmoty , ducha a duše dovedly až skoro k základům kybernetiky, spojené s pojmy účelného jednání a řízení. U Komenského najdeme dokonce i terminologický základ kybernetiky, odvozený od řeckého KYBERNETES- řídící lodivod. Pro něho se duch skoro kryje s pojmem nosiče informace, duše s pojmem programového vybavení a tělo s pojmem stroje nebo nástroje.
VYPRAVĚČ: "...Tělo jest nástroj a
sídlo ducha, duch pak nástroj a sídlo
duše. Jako totiž duch v těle bydlí a on
jako lodník loď řídí, taktéž bydlí duše v duchu a jej ovládá..A
jako tělo bez ducha ani se nehýbe, rovněž
duch bez mysli neuvažuje, ničemu nerozumí..."
Z děl Komenského je patrné, jak širokými medicinskými problémy se ve svých pedagogických spisech musel zabývat. Přestože považoval za vhodné zpracovat v nich jen to, kam měly sahat vědomosti průměrného žáka. A bylo toho hodně. Proto se v jeho pracech setkáme s anatomickými a fyziologickými statěmi, která měla školáky naučit především základnímu souboru názvosloví. Bohužel, jak jsme už řekli, nedohodnotil a dokonce odmítal mnohé pokrokové nové lékařské poznatky v této oblasti. Příkladem toho může být jeho neuznání jednoho z tehdejší největších medicinských objevů toho století o krevním koloběhu. Proto uváděl ve svém díle Pansophia naivní představy o koloběhu ducha v lidském těle.
VYPRAVĚČ: "..
pozorování oběhu krve počal konat v naší
době Angličan William Harvey, který jej
zkoumal pitvou nesčetných živočichů a
prokázal úplnou indukci. Nový názor
nedoznal uznání, někteří jej vykládali jako pouhou domněnku, a bylo velmi mnoho těch,
kteří hořeli touhou ji
vyvrátit... Nechť je jeden duch, ne trojí,
ale trojího stupně. Za prvé strávená potrava obsahuje totiž ducha přírodního, to je ducha svých
potravin, začínajícího se měniti v ducha
živočišného. Tam pak, více očištěn v
srdci a pak v tepnách a v krvi nechť se
nazývá duchem životním, a posléze mozkem dokonale pročištěn a rozbíhající se po nervech, budiž
nazván duchem živočišným.“
Ve Světě v
obrazech aneb " Orbis sensualis pictus" to
dokládá z hlediska anatomického:
„...cevy v těle jsou:
žíly, které krev z jater vodí, srdečnice
aneb životní žíly, které teplost a živost ze
srdce po celém těle vodí. .. čivy, které citelnost a hnutí z mozku po celém těle vodí. Toto tré
najde se všude pospolu.“
O anatomii se zajímal už na studiích v Herbornu, dokonce prý sám navštívil slavné Teatrum anatomicum na leydenské universitě. Proto mnohé své vlastní poznatky z pitev uplatnil ve svých dílech, např. v kapitolách XX.- XXIX. knihy "Dveře jazyků otevřené". Také v jeho rukopisné pozůstalosti, uložené v Halle, píše ve více statích o anatomii, ale vesměs z hlediska filosofie a hlavně z potřeb didaktiky. Ne tolik, aby vědomostmi z mediciny nepřetížil žáka na úkor jiných oborů. V díle "Dvéře jazyků odevřené“. pojednával
VYPRAVĚČ: „ o těle, nejprv o oudech zevnitřních, o oudech vnitřních, o případcích těla, o nemocech, o vředích a rakovinách, o citech zevnitřních , o smyslech vnitřních, o mysli a náruživostech.
O oudech zevnitřních pojednával
„ jak těla našeho spojení, z kostí, chrustí, svazů, nervů, masa, svalů, kože trojnásobní a plén neb mázder rozličných složeno jest.
Aby i zakryl některé nedostatky úrovně současné fyziologie, píše ve své „Physicae ad lumen divinum reformatae synopsis" jen základy o
„schopnostech vyživovacích, citových, hýbacích,
projevovacích,
obraňovacích a rozplozovacích.“
V jeho dílech však nechybí poměrně velký rozsah pojednání o nemocech a jejich léčení. Komenský významnou měrou tak navázal na světovou i českou zdravotnicko-osvětovou literatury, na regimenty zdraví školy salernské, na herbáře, minucí a jiné. Tyto statě tvoří samostatné kapitoly v „Dvéřích jazyka odevřených“ a v „Physicae synopsis“ zejména píše o onemocněních nejčastěji se vyskytujících a snadněji diagnostikovatelných, hlavně o trávicích poruchách, o poraněních a hnisavých onemocněních a zejména o infekčních chorobách.
VYPRAVĚČ: .." Do nemocí oudů vnitřních patří nezáživnosti, jako nadýmání, kapání, zácpa, hniloba, zánět a horečka, třetidenní zimnice, ouplavice, nakažení morní hlizami a pryskýři střílející...“
Na více místech se dotkl i návodů protiepidemických opatření, zejména proti moru, které jsou tak dobrým obrazem českých a bratrských opatření městského zdravotnictví. Napsal dokonce sám " Zprávu kratičkou o morním nakažení z příčin zvláštních w čas přímoří v Lessně Polském..". Toto dílko se výrazně liší od záplavy děl podobných, v té době vznikajících. Inspirovalo ho tehdy násilí, které páchali domácí obyvatelé na nemocných a podezřelých z nakažení. I čeští emigranti tehdy byli vražděni, byly jim zapalovány střechy nad hlavou, kamenováni a vypovídáni z města. Proto se bouří Komenského humanismus nad rady zdravotnické.
VYPRAVĚČ: „.. že v příčině rány morové a
nenáležitého se chování v ní mnohých, že
v těch místech velká jest potřeba, k
skutečnému prokazování lásky probuzení, aby
nebyla opuštěna. Z té příčiny za dobré jsme uznali zprávu kratičce o tom učiniti a ji vůbec
vydati .. O třech částech tu zprávu
obsahujeme: Co my křesťansky o tom nakažení morním vedle učení písem
svatých smýšlíme? Co v čas morního
nakažení činíme a činit učíme, buď
veřejně všecky, aneb některé obzvláště? Jak
se k lidem křesťanským morním nakažením raněným neb i usmrceným, chováme a chovati velíme?"
Bohužel se zde nebouří Komenský jako lékař, ale jako kněz a radí:
VYPRAVĚČ: „Pánu Bohu přes ruku nedávati,
kde by chtěli nenáležitými prostředky
morní ránu přetrhnouti a metle Boží se
brániti... pilněji a častěji nad jiné časy k
službám Božím chodívat a poddané k tomu přidržeti
Na obranu Komenského však dodejme, že i profesoři university tehdy skládali před morem ruce,. i Konrád Gesner říká „ Remedia certa adversus pestem nulla habemus" - nemáme žádný lék proti moru. Komenský nebere to neodporujme zlému doslova, obrací se k městským úřadům, aby zamezili lidem v tradičním surovém zacházení s nemocnými a z nákazy podezřelými, aby zabezpečovaly běžně tehdy známá pravidla protiepidemická.
VYPRAVĚČ: „ Po posvíceních a jarmarcích
zbytečných toulkách chození
nedopouštěti, nýbrž v domích šenkovních schůzky, hry, povyky
všelijaké zastaviti, .. toulání po
ulicích zbytečné ..a pití na řady v domích
šenkovních a podobné schůzky zastaviti.
Potřebí nečistot, neřádů na rynku, na
ulice, na cestu vysílati a vyhazovati
nedopouštěti: nýbrž nečistoty, bláta, smrady z ryňku, z ulici vyklízeti dáti. K řezníkům, aby
zdravý a ne nemocný dobytek bili,
přihlížeti. Pivovárníkům z čistotného
obilí pivo vařiti poroučeti, do lázně s
zdravými nemocným choditi nedopouštěti, mrtvá těla tím hlouběji zakopávati, vody čistotné v kašnách
míti."
Aby jeden každý pak svých prací, řemesel, prodajů, handlů ku potřebě lidí sloužících
neopouštěl a na zahálku se nevydával.“
A nejen opatření proti moru, kterému málem sám jako jeho manželka a synové podlehl. Jeho protiepidemické snažení vyústila poměrně brzo ve všenápravné tendence, týkající se celého rozsahu tehdejší mediciny. V jednom ze svých posledních děl, v "Unum necessarium" dává teolog Komenský už jednoznačně přednost Komenskému jako rádci uchování zdraví
VYPRAVĚČ: „Čeho jest třeba k zachování života a stálého
zdraví? Bedlivosti, abychom zachovali to, co posiluje život a zdraví, a vystříhali se opaku.
Prostředky udržující zdraví jsou: dobrá
životospráva a úcta k Bohu a lidem.“
Prevenci dal také na první místo svých medicinských představ, které vštěpoval svým žákům. Shrnul je například v heslovité formě ve „Schola ludus":
VYPRAVĚČ: „ Úkolem dobrého lékaře jest
spíše předcházet nemoci, než ji léčit , to spíše pomocí životosprávy než léků…
Životospráva záleží v pěstování, živení a
posilování přirozených schopností…
Podporovat se mají v těle nejdříve duchové
složky, pak šťávy. Duchové složky se podporují čistým vzduchem, vůněmi a
životosprávnými živinami, a také tím, že předem zamezujeme prudší hnutí citová. Šťávy se podporují oteplujícími
prostředky zevně i zevnitř. Neboť teplo je přítelem přirozenosti…
Jídlo má být ze zdravých věcí, snadno
stravitelné, raději prosté než kořeněné, má se jísti včas a střídmě. Mnoho
pokrmů mnoho nemocí. Každodenně jísti do sytosti je cesta k nemoci. Často, málo,
pomalu, nikdy dosyta je zlatý předpis. Je-li výběr bohatý, mají předcházet
pokrmy měkké, lehké, kyselé, následovat tvrdé,
těžké, sladké.
Míra nápoje nemá převyšovat míru pokrmu. Nápoj
má být spíše lehký než těžký, ať je to voda nebo víno nebo medovina nebo pivo.
Přirozený nápoj je voda, ale ne každá voda je stejná.
Prostředky pro posílení zdraví jsou pohyb a
klid, bdění a spánek, lázně; všchno s měrou .
Kdo chce míti zdraví stálé, ať si zvyká na
protiklady, tak , aby dovedl snášet mráz i horko, sytost i půst, bdění i spaní
a hodně práce. Neboť v tom případě se přirozenost, zvyklá na všechno, nepoškodí
tak snadno.
A nestřídmost, tu tepal kde mohl a nevybíravě, zejména v jídle.
VYPRAVĚČ: „Mlsný polízač mlsá a popíjením srká, žrout žráním a slopáním do sebe chlemce, hýsek kvasy ustavičnými své mrhá, všickni pouzí báchora otrokové. Čím mírnější tělu dáváš potravu tím jistější zažívání. Mnozí lidé podrývají množstvím výživy své síly a život. Neboť smrt přichází od nemocí, nemoci od škodlivých štáv, zlé šťávy od špatného zažívání, špatné zažívání od špatné výživy, když se cpe do žaludku tolik, kolik nestačí zažívat, takže nutně rozesílá po oudech šťávy polosyrové; aby z toho konečně nevznikaly nemoci je nemožné; žravostí umřeli mnozí ..."
Pravděpodobně sám většinu těchto zdravotních zásad Komenský přijal.Už na studiích uznával, že pohyb má příznivý vliv na rozvoj tělesného zdraví. Nebyl to tedy jen nedostatek peněz na dostavník, když se rozhodl jít několik set kilometrů pěšky z Heidelbergu domů do Prahy a snad i na Moravu Alespoň tak tvrdil přátelům, že takový pohyb utužuje zdraví a také myšlenky že plynou při chůzi lehčeji.
Příkladů životosprávných rad a doporučených preventivních opatření by nebylo zde konce.Proplétají se skoro ve všech jeho dílech. Týkají se vlivu práce na nemoci. Už tehdy vytyčuje i z medicinského hlediska 8 hodinovou pracovní dobu. Rozepisuje se o významu spánku, bojuje proti zahálce i u dětí
VYPRAVĚČ: „... Nic nedělat, to jest líně
civět, nesmí se jim dovolit nikdy.. zahálka je hrob za živa".
Nejpokrokovější zdravotní úvahy a rady věnuje zdravému vzniku a vývoji potomstva. Ani všeobecné pokyny nastávajícím matkám nejsou bez aspektu zdravotního
VYPRAVĚČ: „ .. Zatím potřebí matkám samým
šetrnosti, aby
něčím plodu svému neškodily: předně středmosti a diéty dobré, aby obžerstvím a opilstvím, aneb zase
posty nevčasnýmí
, ovšem purgacími, pouštěním krve neb nastuzením nějakým etc.
buď nezalily neb neusušily aneb aspoň
nezemdlily plodu svého. Protož takové ty věci v
časem těhotnosti vzdáleny býti mají."
Pro učitele učitelů je dítě i po medicinské stránce alfou a omegou. Jeho zdravovědě věnoval statě ve „Škole zrození čili užitečným poučení rodičů o pravém předvídavém pěstění pokolení lidského v životě mateřském“.Stejně tak horlí i v „Informatoriu školy mateřské“ , i ve „Velké didaktice“, ve „Všeobecné poradě o nápravě věcí lidských.“.
Všimněme si Komenského řazení priorit, když v pravidlech dobré životosprávy píše o získávání zdraví, krásy a ducha celému potomstvu, přitom však má na mysli jen děti lidí poctivých a nepřekonává ducha své doby titulováním nemanželských dětí jako bastardy.
Jak vyzrává, tak také klade důraz na prodlužování lidského života, ale i zde se s tímto problémem obrací na děti, protože ví, že o své dlouhověkosti se už rozhoduje u nich. Radami starým chce bránit, aby stáří samo nebylo chorobou
VYPRAVĚČ: „... Stáří není dosud hrob…
nýbrž část života..proto se starci
nevzdají práce do té míry, aby se oddali
zahálce a malátnosti. Protože nejen tělo, nýbrž i duše stárne, potřebuje
každodenního osvěžení a léčení. Na
obranu před nemocemi i jinými smutnými
příhodami dbáti životosprávy bedlivěji, než kdy jindy v životě a nepokoušeti se nad své síly...Svůj
zbylý čas vynakládati jedině na to, čím by mohli co nejvíce
prospěti...".
Co ještě mohlo být důvodem hlavního zaměření Komenského na předcházení nemocem? Možná že to byl celkový tristní stav úrovně tehdejší chirurgie, jak ji líčí poutník v jeho „Labyrintu světa“.
VYPRAVĚČ: „ .. jsem hrozné divadlo spatřil. Rozpárali sobě člověka a řežíc jeden oud za druhým párali se mu ve všech vnitřnostech, s chutí sobě, co kde našli, ukazujíce. I řekl sem: Ale což toto za ukrutnost, s člověkem jako s hovadem zacházeti?" "Musí to býti" dí tlumočník,"to jejich škola"... V tom spatřím, an teď k nim všelijaké vnitř i zevnitř poraněné hnijící a kyšící nosí a vodí; k nimž oni přistupujíc do shnilin jim nahlédali, puchu od nich jdoucího čenichali, v nečistotách vrchkem i spodkem odcházejících se párali, až ošklivo. .. Mezi tím pacienti mezi rukama předce jim hynuli; nemalý díl s naříkáním na ně, že od jejich buď neumělosti, buď nedbánlivosti scházejí. I nelíbilo se mi to.“
Je samozřejmé, že Komenského představy o léčení plně odpovídaly době v níž žil. Vznik nemoci, zejména infekční, byl zápasem ducha s nerovnováhou šťav respektive s jejich příčinami. Duch bojoval s hnilobou a jeden musel podlehnout. Nemělo tedy podle jeho představ cenu léčit příznaky, ale posilovat obranné schopnosti těla.
PŘEDNAŠEČ: „…Proč zimnici rychle krotiti
škodí? Poněvadž zimnice sama sebou jest
dobrodiním přírody, jež včasně vypuzuje
hnilobu. Léčení zimnice je tedy dobré, ne to,
které paroxysmata zastavuje, ale to, které
urychluje vypuzení hnilob: přirozenost
se pak zesiluje k překonání jich.“
Komenský jako jeho vrstevníci více věřil pročišťování a vyprazdňování všeho možného z těla, než lékům. Lék podle něho byl jen pomocí tělu, aby si pomohlo samo.
PŘEDNAŠEČ: „… Potírání, paření, žilou pouštění,
baňky, flastry a všecko zevnitř
přiložené neodjímají bolesti, ale
ukládají a polehčují“.
Nebylo tedy místa v medicině, jehož by se Komenský nedotkl, pro své poslání učitele nevyužil, jež by kladně nepřispělo k jeho všeobsahující lásce k lidem. Z mediciny se snažil vybrat jen to pro lidi nejlepší. Nezáleželo mu na lékařských školách, na slavných jménech medicinského světa, dokonce nepovažoval lékaře ani za absolutně nutné. Vkládá to do úst disputujícího medika ve svém díle Škola na jevišti:
VYPRAVĚČ: „... Kdybyste se tázali o mně.
které školy jsem stoupencem já, jenž
dnes žádám o připuštění k lékařskému
stavu odpovím, že žádné, leč jedině pravdy..
Jestliže životospráva předčí léky, pak si bude lékařem každý laik. Ale i lékařů je třeba, k obnově
ztraceného zdraví užitím dobrých léků. Obojího je třeba.
To budiž také závěr dnešního rozjímání nad velikostí Jana Amose Segeše Nivnického, zvaného po otci Komenský. Pro Vaše zdraví je zapotřebí obou, lékaře i Vás, milí čtenáři, možná ze všeho nejvíce a nejdéle Vás samých.
Literatura:
2. Vojtová,M.: Jan Ámos Komenský a ideál harmonického člověka. I. vyd. Praha, Univ.Karlova 1970,207 s.
3.Kožík, F.: Comenius. Prague, Orbis Press Agency 1980,76 s.
4.Kožík, F.: Bolestný a hrdinský život J.A.Komenského. I.vyd.Praha, SPN 1960.155 s.
5.Kopecký, Patočka, Kyrášek: Jan Ámos Komenský, nástin života a díla. I.vyd. Praha, SPN 1957.
6.Biographisches Lexikon der hervorragenden "Arzte aller Zeiten und V"olker. 3. Aufl. M"unchen-Berlin, 1962.
7.Oosterhuis , R.A.B.: Jan Amos Komenský, poslední útulek a hrob. I.vyd. Praha, Orbis 1928.
8.Hanuš,M.: Poutník v Amsterodamu. I.vyd. Praha, Českosl. spisovatel 1967..
9.Hanuš,M.: Osud národa. 3.vyd. Praha, Českosl. spisovatel 1967.667 s.
10.Hendrich,J.: J.A.Komenského vlastní životopis. I.vyd. Praha, 1928.
11.Palacký, F.: Život J.A.Komenského. časopis společnosti vlasteneckého Museum v Čechách,III.roč.,3.sv.,1829.
12. Patera, A.: J.A.Komenského korrespondence. Praha 1892
13. Kváčala, J.: Korespomdemce J.A.Komenského I,II. Praha 1898,1902.
14.Kredba, ?., Ondráček, J.,Procházka, J.: Infekční nemoci. I. vyd. Praha, SZN 1955
15. Rychlík, A.J.: Jan Ámos Komenský (1592-1670). Abych jiné povzbudil . Zdravot. noviny XXXVIII, č. 17, s.9. Výstřižek z novin , ulož. u Komenský *M 1003
16.Zelinka,T.Č.: Jan Amos Komenský. Horní branné.I. vyd. Semily, Č.social. akad. 1970.