15.1.2015 email pro Jirku Hrubých: Ahoj do Prahy.
Právě jsme se již za černočerné tmy vrátili s Kytkou ze Semilské nemocnice.
Jako strejda Meresjev odmítnuvše týdenní hospitalizaci a vyfasovavše jen berle.
Už chápu jak jsi trpěl cestou na Poledník.
Včera touhle dobou návrat z malého běžkařského výletu na rozhlednu Štěpánka, po necelých 20 km v nohou.
Čtyři km před cílem ve Vysokém n/J jsem hodil tygra jako onehdá při prvosjezdu z Ostrého Roháče na stejných běžeckých prkénkách, a byl rád, že se mi podařilo spustit se k silnici, kde mi Kytka stopla lesníka, co si myslel, že nějaký toulavý černý pes na ni útočí. Už strhával dvojku z ramene.
Počkala s Tondou u lyží než se vrátím z parkovište s autem.
I řízení mi dělá dost potíže. Zvedám nohy ručně, prý natažené vazy v obou kolenou.
V čekárně na ortopedii šacovali Kytku na pacoše a mě na doprovod.
Neb Kytka měla právě krásně vybarvené levé oko jako po aplikaci domácího násilí a to si jen vyjela na svém bicyklu na lednové ledovce do Lídlu pro krmení pro černého Tondu.
Měl jsem už sebou řádně zabalenou tašku se zubním kartáčkem a báďákem.
Příště obinadla vždy sebou. Je ale aspoň čas na studium elektrocentrál.
Pozdravuj doma.
Jirka
Krapet histórie.
.
.
.