Řecko, Helénská republika, Řecká
republika, řecky Elliniki dimokratia – stát v jihovýchodní Evropě na jihu
Balkánského poloostrova a na přilehlých ostrovech; 131 957 km2, 10,3 mil. obyvatel (1993), hustota zalidnění 78
obyv. /km2, hlavní město Athény (748 100
obyvatel, aglomerace 3,1 mil. obyvatel, 1993); úřední jazyk řečtina, měnová
jednotka 1 drachma (GRD) = 100 lepta. Administrativní členění: 13 krajů a 1
autonomní oblast. – Pevninská část má velmi členité pobřeží. Vnitrozemí je
většinou hornaté, zčásti krasové; nejvýznamnějším pohořím je Pindos (Smolikas,
2 641 m n. m.) a Olymp (2 917 m n. m.). Hory jsou místy prostoupeny kotlinami,
nížiny leží jen na dolních tocích hlavních řek Vardaru, Strumy, Mesty a Marice.
Na jihu leží největší poloostrov Peloponés. Podnebí je středomořské se suchým a
horkým létem a mírnou a deštivou zimou. V horách je podnebí studené, v zimě se
sněhem. Athény mají průměrnou teplotu v lednu 8,5 °C, v červenci 27,0 °C.
Srážek ubývá od západu k východu. Lesy rostou zejm. v horách, převládají
křovité porosty typu macchie. Řecku patří mnoho většinou menších ostrovů; v
Egejském moři jsou nejvýznamnějšími ostrovními skupinami Kyklady, Sporady a
Dodekanéské ostrovy, v Jónském moři Jónské ostrovy. Největším ostrovem je Kréta
(8 336 km2). – Obyvatelstvo tvoří zejm. Řekové
(95,5 %), menšiny Makedonců (1,5 %), Turků, Albánců. Náboženství je řecké
pravoslavné (98 %), muslimské (1,5 %). Přirozený přírůstek obyvatel 0,6 % ročně
(1992). Střední délka života mužů je 75 let, žen 80 let (1990). Negramotnost 7
% (1990). Urbanizace 64 % (1992). Emigrace za prací do západní Evropy; téměř
třetina populace žije v metropolitní oblasti Athén. – Průmyslově zemědělský
stát, ekonomicky nejméně rozvinutý člen EU. Trvalý schodek obchodní bilance i
státního rozpočtu je vyrovnáván příjmy ze služeb a námořní plavby. Hrubý
národní produkt činí 7 290 USD/obyv. (1992). Z ekonomicky aktivních obyvatel
pracuje 22 % v zemědělství, 27 % v průmyslu (1992). Obdělává se 31 % území, 41
% plochy pokrývají louky a pastviny, 20 % lesy. – V zemědělství dominuje
rostlinná výroba. Pěstuje se zejm. pšenice (2,8 mil. t, 1992), kukuřice (1,7
mil. t), cukrová řepa, ovoce, zelenina (hlavně rajčata), vinná réva (146 000 ha
vinic, 1,3 mil. t hroznů), olivy (1,1 mil. t, 355 000 t oleje, třetí místo na
světě), tabák, bavlník. Chov ovcí (9,8 mil. kusů, 1992), koz (5,9 mil. kusů),
skotu, prasat. Rybolov. – Těží se hnědé uhlí a lignit (dohromady 52 mil. t,
1992), bauxit (2,1 mil. t), rudy niklu (2,1 mil. t), železa, zinku a olova,
dále mramor, sůl. Průmysl je soustředěn do Athén a Soluně; převládá průmysl
potravinářský, chemický, strojírenský a elektrotechnický. Dopravní síť je řídká
a méně kvalitní; významná je námořní doprava (hlavními přístavy jsou Pireus,
Soluň). Námořní obchodní loďstvo má 25,0 mil. BRT (třetí místo na světě).
Významný je cestovní ruch, 11 mil. zahraničních turistů ročně (1995), příjem
4,2 mld. USD. – V Řecku existovaly významné neolitické kultury (Sisklo,
Dimini). Od 2. tis. př. n. l. sem přicházely indoevropské kmeny, které pod vlivem
Asie a Středomoří (Kréta) učinily Řecko kolébkou evropské civilizace (viz též
starověké Řecko). Od roku 146 př. n. l. bylo součástí Římské říše, po jejím
dělení v roce 395 se stalo součástí východořímské říše a poté Byzantské říše.
Čtvrtá křížová výprava v roce 1204 znamenala vznik latinského císařství a řady
formálně mu podřízených útvarů (achajské knížectví aj.); od pol. 13. stol. se
však území opět dostalo pod vládu Byzance. Od 14. stol. bylo Řecko postupně
ovládnuto osmanskou říší (v roce 1453 padla Konstantinopolis, v roce 1466
zbytek pevninského Řecka a později některé ostrovy). Řecké povstání v letech
1821 – 29 položilo základ vzniku novodobého Řecka; nezávislost byla
proklamována dne 13. 1. 1822, ale válka pokračovala. Až v roce 1830 byla nezávislost
uznána osmanskou říší. V roce 1830 bylo Řecko prohlášeno královstvím. V duchu
megalé idea (velká myšlenka – myšlenka sjednocení všech Řeků) pak rozšiřovalo
své území o tradiční řecké oblasti (Thrákie, Makedonie, Épeiros, Jónské
ostrovy) na úkor Turecka, Bulharska, Srbska i Albánie, zejm. v balkánských
válkách 1912 – 1913. Za 1. světové války bylo Řecko neutrální, od roku 1917
stálo Řecko na straně Dohody, poté bylo při tažení do Malé Asie v letech 1921 –
22 poraženo Tureckem. V letech 1924 – 35 byla monarchie nahrazena republikou.
Za 2. světové války bylo po neúspěšném italském tažení Řecko okupováno v letech
1941 – 45 Německem a část území byla postoupena Bulharsku; po roce 1945 bylo
území navráceno. V letech 1946 – 49 probíhala občanská válka s komunistickými
povstalci. V roce 1973 byla znovu monarchie vystřídána republikou (poslední
král Konstantin II. žil od 1967 v exilu); významnou roli hrála armáda. Řecko je
členem NATO (od 1952), EHS (od 1981) a poté EU. Vnitřní politika je poměrně
nestabilní, zahraniční politika je určována napjatými vztahy se sousedními
zeměmi: s Tureckem (mj. otázka Kypru a některých ostrovů v Egejském moři),
bojkot Makedonie, spory s Albánií atd. – Řecko je nezávislá republika v čele s
prezidentem (funkční období 5 let). Zákonodárným orgánem je jednokomorový
Parlament (Vouli; 300 členů, funkční období 4 roky). Výkonná moc je v rukou
prezidenta a vlády v čele s předsedou, kterého jmenuje prezident republiky.
Poslední parlamentní volby se konaly 10. 10. 1993. Prezident Konstantinos
Stefanopulos (* 1926).
Homéros, Homér, asi konec 8. stol. př. n. l., řecký básník. Pololegendární autor,
jehož jméno je spojováno s nejstaršími evropskými literárními texty, epickými
skladbami Ílias a Odyssea. Obě čerpají náměty z trójského
mytologického cyklu. Ílias líčí 52 dní obléhání Ília (Tróje), kompozičně
rámovaných motivem Achillova hněvu. Odyssea vypráví o dobrodružném návratu
ithackého vládce Odyssea po úspěšném dobytí Tróje. První doložený písemný
záznam obou básní pochází až z doby Peisistratovy (6. stol. př. n. l.). Samotná
doba vzniku homérských skladeb je předmětem dohadů. Podle současných teorií
jsou Ílias a Odyssea po stylistické a kompoziční stránce natolik odlišné, že se
zřejmě jedná o díla dvou různých autorů. Ílias, která je kompozičně jednodušší,
je pravděpodobně i starší než Odyssea. Ne zcela vyjasněna zůstává otázka, zda
homérské skladby vznikly ve své konečné podobě už v ústním podání, nebo dostaly
svůj definitivní tvar až na stupni literárním. Homérské eposy měly zásadní vliv
na formování řeckého náboženství, mytologických a filozofických představ a
znamenají věčný inspirační zdroj evropské literatury.
Nestór, řecká mytologie král v Navarinu;
nejstarší hrdina ve vojsku krále Agamemnóna v trójské válce. Byl vážen pro svůj
věk, zkušenosti, moudrost a výmluvnost.
Navarino, řecky Pylos, italsky
Navarin – město ležící v Řecku na jihu Peloponésu. – Dne 20. 10. 1827 zde byla
svedena námořní bitva, v níž britsko-rusko-francouzská flotila porazila
turecko-egyptské loďstvo. Bitva významně pomohla Řekům bojujícím za nezávislost
v rámci řeckého povstání, národně osvobozenecké hnutí Řeků v letech 1821
– 29; významná etapa východní otázky. V roce 1821 začalo povstání na
Peloponésu. V roce 1822 byl vyhlášen samostatný stát, který zahrnoval pouze
část středního Řecka, Peloponésos a některé ostrovy. Turci nezávislost Řecka
odmítli uznat, stejně jako evropské mocnosti (podle zásad Svaté aliance). Po
tureckém masakru na ostrově Chios se postoj Francie, Velké Británie a Ruska
změnil. Turci byli v roce 1827 poraženi u Navarina. Rusko-turecká válka v
letech 1828 – 29 a francouzská
intervence na Peloponésu v roce 1828 donutily osmanskou říši v roce 1829 uznat
autonomii a v roce 1830 plnou nezávislost Řecka.
trójská válka, řecká mytologie nejslavnější
výprava předních válečníků z téměř celého Řecka proti městu Trója v Malé Asii.
Příčinou byl únos manželky spartského krále Meneláa Heleny synem trójského
krále Paridem. Na řecké straně se v obléhání Tróje (trvajícím 10 let)
vyznamenali zejména Achilleus, Odysseus, Agamemnón, z Trójanů vynikal zejména
Hektór. Město dobyli Řekové lstí, když zhotovili na Odysseovu radu obrovského
dřevěného koně, v jehož útrobách se schovali bojovníci (viz též trójský kůň).
Trójané vtáhli koně do města; v noci z něj vystoupili Řekové a otevřeli městské
brány. Ze strašného krveprolití se ze všech Trójanů zachránil pouze Aeneas se
svými druhy. Příběh trójské války líčen zejména v Homérově Íliadě, ale i
dalších eposech; literárně i výtvarně je zpracováván dodnes.