Řecko 2000 >>>

Tuhletu výpravu vyšpekulovali jsme a spunktovali jen a jen kvůlivá fotříkovi našemu, by mohl sobě kšand dosytosti a po libosti vytahovati před vnučkami svými tam v reálu, s dopomocí Řečtiny a reálií v reálce našprtaných ve škamnách na náměstí později Odborářů v plánech Plzeňských značených, pod vedením profesorky stejné, kterážto i moji maličkost vycepovati se snažila o mnoho let později v letech šedesátých.

Když jsme s brachusem svorně fotřínkovi přednesli, že za to jeho průvodcování a za know how jak obelstít hlídače v Mykénách a o tajných zadních vrátkách do Sparty má samozřejmě cestu, tj. příspěvek na naftu pro Červenou karkulku gratis. Dovolil si oponovati, že by se cítil moc starej a špatenka, kdyby takovouto velkorysou nabídku přijal a zmíněný obolus řádně sám nezacáloval, a to mu táhlo právě na devětašedesátku.

Po stopách pradědovy Olympiády

1927 - 1992

Franta_terka.JPG
Franta a Terka
Greece92_07.JPG
Karosa
hrnčíř
Greece92 Řezáč
Terka
pod Olympem
Greece 1992 1.máj
pod Olympem
Greece92_11.JPG
Greece92_11.JPG
Greece92_21_terka_jana.JPG
Greece92_21_terka_jana.JPG
Greece92_32.JPG
Greece92_32.JPG
greece92_404.JPG
greece92_404.JPG
greece92_406_terka.JPG
greece92_406_terka.JPG
greece92_411_terka.JPG
greece92_411_terka.JPG
greece92_415.JPG
greece92_415.JPG
Greece92_jirka_105.JPG
Greece92_jirka_105.JPG
Greece92_mira_08.jpg
Greece92_mira_08.jpg
Greece92_rezac_28.JPG
Greece92_rezac_28.JPG
Greece92_terka_111.JPG
Greece92_terka_111.JPG
Greece92_terka_16.JPG
Greece92_terka_16.JPG
Řecko 1992
Thermopyly
Image-19.JPG
Image-19.JPG
Image-20.JPG
Image-20.JPG
Image-28.jpg
Image-28.jpg
Karosa_10.JPG
Karosa_10.JPG
Metheora_22.JPG
Metheora_22.JPG
Olymp_08.JPG
Olymp_08.JPG
Terka_bus_92.JPG
Terka_bus_92.JPG
terka_copy_92.JPG
Terčino copy
Thermo_04.JPG
Thermo
Mathematica
Newton
Korint
Korint
P3k 1989
předjezdci

Na prvního máje zanechán pytel na božském Olympu.

Pak s neskonalou pokorou v srdcích svých nemohli jsme než nepoklonit se kamenné desce v soutěsce Thermopylské. Fotřík by nám to beztak do smrti smrťoucí neodpustil a lehl by si raději před kola naší červené Karosy.

Ó xein', angellein Lakedaimoniois hoti téde
keimetha tois keinón rhémasi peithomenoi.


Výuka reálií pokračovala kdesi v horách pod Parnasem, kde jsme s dědou Přemyslem zapadli do malé knajpy, zvané tady kafenion, plné mangasů, staříků v černém, na stejně černé, jak cumel sladké kafe, podávané v malých porculánových koflících s robustním ouškem. To aby se tak snadno při mytí neulomilo. Za dvacet let jsem ho našel na jeho psacím stole, kleptomana jednoho.
Keramika krásná svojí strohostí jako ty porculánové podtácky pod pulitry na Hrádecké. Ten hrnek se prý zdařilo vyškemrat, by výuka při tom černém moku mohla pokračovati i doma. V té taverně u vedlejšího stolku si ti dědouškové také jeden po druhém vhazovali po kostce cukru do sklenek Ouza. Tekutina se hnedka zbarvovala do mléčna jako to rád dělává Absint v jedné pařížské kavárně za Louvrem, kam si na pauzičku zaskakují hlídači Mony Lisy, prchajíce před tím jejím nevyzpytatelným úsměvem.

Dále vše pokračovalo krapátko kriticky v Delfách. „Osudovost řecké mytologie hraničící s fatalismem pohanským. Odmítá přijetí zodpovědnosti za spoluutváření světa.„

Konec a celkové zhodnocení výpravy proběhlo nad frapé v cukrárně v Tesalónice nebo také Soluně, odkud k nám prý přikvačili ti dva Řekové, věrozvěsti. Tedy přesněji se tu kolébali v kolébce ti Slovanů apoštolové. Ne naráz, s odstupem dlouhých čtrnácte let. Metoděj houpal Konstantina, který těsně před smrtí přijal řeholní jméno Cyril. Ti co na svazích toho vzdálenějšího tureckého Olympu spřádaly plány na tu profláknutou misi a hnedka sesmolili nebo spíše ušili nám na míru cyrilici – hlaholici. Po latině a řečtině třetí písmo pro zápis křesťanských textů v tehdejší Evropě. Tedy s tím „k nám“ pomalu, vždy u oběda polemizuje a znevažuje to, ten Kelt z hotelu Palace v Panské. Prý jen k nim na Moravu. Věrozvěsti ti byli vysláni z říše Byzancké za vlády Michala III. Za časů sílících rozporů mezi Konstantinopolí a Římem. Po cestách, kterými jsme přijeli i my. Započavši diskutabilní, spíše nešťastnou a dlouhou orientaci na východ.

Nad zmrzlinou děd poučuje obě své vnučky o smyslu povstání zeótů – horlivců, i o mniších z nedalekého Athosu, třetího prstu poloostrova Chalkidiki, kam denně připlout dovoleno nejvýše deseti nepravoslavným a kam prý mají obě vstup zapovězen. Těch vousáčů co dodnes hledají duševní klid, řecky hésychia, bez žen. Dnes naposledy na výpravě této, ve stínu nedalekého Olympu, dědovo vyprávění a gyros v chlebové placce hltají obě jeho vnučky i stolovníci okolo sedící, o bohyních a bozích tam na vrcholu přebývajících.


Vzpomínám, když fotřík dospěl k přesvědčení, že jsme už oba i s mladším, tehdy asi desetiletým brachusem zralí na pravdu o životě, že už dozrál čas, vzal nás do černočerného lesa s příznačným přízviskem „V pytli“ a vyjevil nám ji pod dubisky tamními. „Synové moji milení, vše co přichází z východu, stojí za pendrek.“ Tehdá měl na mysli myslím jen ten kus východu, co obhospodařoval náš Velký ruský bratr. Nácky i Sověty házel do jednoho černého pytle.

... Řecká opakování

naši předjezdci

a následovníci