Přesto opravdu existuje středověký text známy jako Barnabašovo evangelium, ale jde o podvrh. Podívejme se podrobněji na celý problém.

Kdo byl Barnabáš?
Svatý Barnabáš je významnou postavou první křesťanské církve. Byl aktivním misionářem mezi pohany, společně se svatým Pavlem, a zastáncem apoštolské tradice, která nenutí nežidovské konvertity ke křesťanství dodržovat židovské zvyky. Obdobně jako jiní první křes´tané byl Barnabáš umučen za hlásáni křesťanství v Sýrii.

Na rozdíl od sporného Barnabášova evangelia, které popisuje Barnabáše jako nepřítele svatého Pavla, kanonická evangelia popisují Barnabáše jako prvního zastánce svatého Pavla mezi apoštoly:
Když (Pavel) přišel do Jeruzaléma, chtěl se připojit k učedníkům, ale všichni se ho báli, protože nevěřili, že k nim patří. Tu se ho ujal Barnabáš, uvedl ho k apoštolům a vypravoval jim, jak Saul na cestě do Damašku uviděl Pána, uslyšel jeho hlas a jak tam potom neohroženě kázal v Ježíšově jménu (Sk 9,26-27)

Co je Barnabašovo evangelium?

Jako Barnabašovo evangelium se označuji dva spisy, oba se mezi sebou v podrobnostech dosti odlišují, byly napsány ve středověku v italštině a španělštině. Jejich původ je vysledován do 16 století.
Papež Gelasius v pátém století odsoudil čtení tzv. Barnabašova evangelia, neboť je to spisek napsaný gnostickými sektáři. Muslimové rádi tvrdí, že to je důkaz autenticity italských a španělských spisů, jenže z dostupných poznatku vyplývá, že to je omyl a gnostické Barnabášovo evangelium nemá nic společného se středověkým podvrhem.

Italský text Barnabašova evangelia byl objeven v 18 století a obsahuje jednak citace a odkazy z koránu, tak i citace známého odpůrce katolické víry Dante Alighieri (13 století). Spis se také zmiňuje o slavení jubilejního roku jednou za 100 let, což odkazuje k období do 14 století do vládnutí papeže Bonifáce VIII, neboť po jeho smrti  (1343) se začal slavit jubilejní rok každých 50 let. Odborníci analýzou textu dospěli k názoru, že autorem je buďto nějaký křesťan co konvertoval k islámu nebo španělský muslim, který byl donucen k přijetí křesťanství, ale zachoval v mysli své islámské přesvědčení.

Rozdíl teologie

Svatý Barnabáš stanoví, že obřízka není podstatou spasení a odkazuje k historickému Ježíši.

Autor Barnabašova Evangelia po vzoru židovství a islámu stanoví obřízku jako podmínkou spasení.

Autor Barnabašova evangelia tvrdí, že Ježíš nebyl mesiášem a po vzoru islámu z něj dělá pouze proroka, přitom však tvrdí, že Ježíš byl Kristus. Což ukazuje jazykovou a kontextovou neznalost počátku křesťanství, neboť Kristus je řecký výraz pro hebrejský výraz mesiáše.

Dalšími důvody proč se odborníci přiklonili k tomu, že středověké Barnabašovo evangelium je podvrh jsou:

Do 16 století není znám žádny text podobný tomuto Barnabašovu evangeliu.
Text Barnabašova evangelia neodpovídá historickému kontextu období Ježíše Krista, dokonce neobsahuje žádny odkaz k nikomu z prvních křesťanů (s výjimkou údajného autora Barnabaše).

Obdobně i muslimští autoři odkazují na Barnabašovo evangelium teprve od 16 století.

Barnabašovo evangelium obsahuje mnoho zeměpisných a historických omylů o židovské Palestině z počátku křesťanské éry.

Mezi geografické omyly Barnabašova evangelia patří:
Nazaret je v tomto textu autorem označován jako město na břehu Galilejského moře. Skutečný Nazaret však leží na kopečku.
Je popisováno, že Ježíš doplul do Jeruzaléma lodí, což je nesmysl neboť Jeruzalém leží ve vnitrozemí a ne na břehu Jezera či moře.
Město Ninive klade autor textu na břeh středozemního moře, což je nesmysl neboť toto město leželo na břehu řeky Tigris.
Autor textu tvrdí, že v Palestině bylo v době Ježíše 600 000 římských vojáku, což je nesmysl. Snad mohla mít Římská říše dohromady všude tolik vojáku, ale určitě ne jen v Palestině.

Doposud zjištěné podrobnosti o tureckém nálezu
Podle Tureckého ministerstvo kultury a turismu je nalezena kniha přibližně 1500 let stará. Což je nejspíše nesmysl vyvracený samotným textem v oné knize. Na webu http://www.faithfreedom.org je rozbor zveřejněných fotografii knihy, kde se poukazuje na překlad textu z této knihy:
„Ve jménu našeho Pána, tato kniha je napsaná rukama mnichů z kláštera v Ninive, v roku 1500 od našeho Pána.“
Mezi dalšími podivnými okolnostmi kolem nálezu je skutečnost, že kniha je napsána v moderní asyrštině, která byla standardizována teprve v roce 1840. Pokud by tedy nalezená kniha pocházela z roku 1500 měla by být psaná staroasyrštinou a ne novoasyrštinou.

Zdá se tedy, že celá kauza je opět pouze dobře propracovaná mediální kauza s prvky islámské propagandy a nemá nic společného s fakty a historii. Je smutné, že se touto pohádkou a falší tak snadno nechají přesvědčit mnozí lidé a hlavně novináři.