Kdo byl Egon Erwin Kisch
Narodil se 29. 4. 1885 Praha a zemřel 31. 3. 1948 tamtéž. Ze všech velkých zjevů tzv. pražské německé literatury se E. E. Kisch sžil s českým prostředím nejpevněji a nejdůkladněji a poznal skutečnou, konkrétní, nikoli vysněnou podobu pražské společnosti. Jinak to ani nebylo možné, vždyť pro legendárního zuřivého reportéra se touha vše poznat, vše vyzkoušet a být pokaždé při tom stala celoživotní náplní.
Kisch, pocházející z tradiční městské židovské rodiny, byl dokonalým ztělesněním kosmopolity, dobrodružného světoběžníka-globetrottera. Stejně jako dokonale poznal pražské šantány a podsvětí (výsledkem jsou mimo jiné román Pasák, 1914, črty Z pražských uliček a nocí, 1911, Pražská dobrodružství, 1920 a kriminalistické studie Pražský pitaval, 1931), pohyboval se v mocenských špičkách, objel svět, přičemž například v převleku za muslima putoval do Mekky, zlomil si nohu, když skákal z lodi do Austrálie, kam ho nechtěli pro jeho členství v komunistické straně pustit, v Dánsku se učil klaunem, pracoval jako potápěč, filmový statista a tak dál.
K přirozené Kischově výbavě patřilo kromě pohotovosti, pronikavého pohledu, skvěle zvládnutého vypravěčství také komunistické přesvědčení, což je však fakt spíše dokreslující atmosféru doby než informace do kádrového materiálu. Při psaní svých reportáží se řídil krédem: Reportér nemá tendence, nemá co ospravedlňovat a nemá stanoviska.
Již před 1. světovou válkou přispíval do pražských listů Prager Tagblatt a nacionalisticky zaměřené Bohemie. Za války prodělal tažení v Srbsku a Rusku, byl vážně zraněn a dosluhoval v Uhrách a ve Vídni. Tady ho zastihl komunistický pokus o uchopení moci v listopadu 1918; do března 1919 píše pro noviny Rudých gard a v červnu 1919 se stává členem Komunistické strany Rakouska. V létě 1920 se Kisch vrací do Prahy, znovu pracuje pro Prager Tagblatt a sbližuje se s českou divadelní avantgardou kolem E. A. Longena a také s J. Haškem. Z této doby (1921) pochází Kischova proslulá komedie Nanebevstoupení Tonky Šibenice. O rok později Prahu na více než deset let opouští a stěhuje se do Berlína. Tam působil jako dopisovatel Lidových novin a samozřejmě přispíval do řady dalších tiskovin. Během těchto let podnikl několik svých spektakulárních cest – do SSSR
(Caři, popi, bolševici, 1927. Cikáni všech zemí, spojte se!), USA (Americký ráj, 1928) a Číny
(Tajná Čína, 1933).
Po uchopení moci nacisty a požáru říšského sněmu v roce 1933 byl jako jeden z prvních zatčen (od roku 1925 byl členem Komunistické strany Německa), ale po intervenci československých úřadů musel být propuštěn – Kisch nikdy nepřestal být občanem ČSR.
Střídal pak Prahu s Paříží, zapojil se do činnosti německého antifašistického exilu, v uniformě interbrigadistů byl na frontě španělské občanské války. V prosinci 1939 znovu musí uprchnout, tentokrát již z Evropy – odchází do USA a pak se usazuje v Mexiku, kde působí v organizaci Svobodné Německo.
V březnu 1946 se již těžce nemocný Kisch vrací do Prahy, znovu se plně zapojuje do žurnalistické činnosti. Plánovanou knihu o poválečném Československu však již nedokončil.