Tatry
Belanky_Magura_tom.JPG
Belanky_Magura_tom
„My jsme tak trochu lezli.“ Harryk slézaje z horní palandy jinak dívčího kupé z Popradu.
heller_belanky
chata pod Havranem
Jirka Had Belánky
Kalina.JPG
Kalina
Zlomisková dolina
kytka_slavina_rezac_dan
Hukot pod tajícím sněhem na čaj. Pouhá alergie solí stříbra na světlo, léčená kusem dobrého skla. Důkaz to, že i alergie muže být krásná, když dokáže zvěčnit posedlost. Tohle pravidlo neplatí pro barvu rudou, na kterou byli zas alergičtí naši otcové.
Mira v iglů
nada_terka_tom.JPG
nada_terka_tom
Rohace_103.JPG
Rohace
Rohace_jirka.JPG
Rohace_jirka
Rohace_jirka1.JPG
Rohace_jirka
Rohace_Jirka2.JPG
Rohace_Jirka
Rohace_peku.JPG
Rohace_peku
rohace_tom.jpg
Roháče Tom
zavaleni na hřebeni nad Zverovkou
Roháče záhrab
skopek_soukup.JPG
Škopek Soukup
skopek_soukup_heller.JPG
skopek_soukup_heller
slava_kytka.JPG
slava_kytka
soukup.jpg
soukup
soukup_heller_havluj
soukup_heller_havluj
tatry.JPG
tatry

Page:   1  2 
[ Prev ]      [ Next ]

Popeleční středa odstartovala půst křesťanů a náš každoroční přechod Roháčských velekopců. Sníh nebejvá ještě tak rozblemcanej, dobrej to matroš na iglú a záhraby a duplexy nejsou druhý den durch. Za mrazivého počasí bývá i lepší viditelnost, páry v ovzduší vymrznou. Medvědi věští brzký konec zimy, u Amíků to zastanou svišti a Šošoni.

Malá výprava z Podbánského do Zuberce: Započalo to v seníku v muldě pod Havranem s bachařem z Bor, co hlídal Vašíka Havla a kdysi sám přešel napříč celý Grónsko, ale vzdal to hnedka po traverzu za Stolarczykovo sedlem když jsme se kousek svezli s lavinou k Brnčálce na kapustnici. Potom se k nám na několik nocí přidal brachus a náš fotřík, Kytka, Slávča a Harýk v trapně zaprděné Mengusovské dolině. A po včerejší epizodě s medvědy se dnes ráno dole u seníku s námi rozloučil i Vašek, Řeky zvaný VaVa a ztratil se nám z očí odkulhav rázným krokem do mlhy směr električka. Jako poslední dva mohykáni, z původně grandiózní výpravy, jen s Pepou Holejch jsme vyšplhali do sedla Tomanovského a strašlivě daleko na straně půlnoční se nám zjevil náš Volovec v zářezu dvou vnitrozemských polských vrcholků. Do zad nám koukal a krapet nás asi i postrkoval zbojník Kriváň. Jen jsme na sebe koukli a beze slova sbíhali dolů rovnou čarou, zkracujíce si ten záliv Polských Tater po tětivě, i když plán od eschusu dnešních ranních vloček nás chtěl hnáti a natuti počítal s klikaticí po fádních hraničních Červených vrších. S jedinou čerstvě do zápustky odlitou slaňovací osmou ze Škodovky od fotříka, posledními drobky chleba v krosnách, jednou májkou, bez pasů a jediného zlotého zemí Pšonků, naskrze prohnilou a prolezlou „Solidárnoští“, a ještě abych nezapomněl, s jednou pauzičkou v chajdě Karola Józefa Wojtyłi, později blahoslaveného Jana Pavla II. Následná noc nás již zastihla zasejc v západním sedle naší půlky Volovce. Ve sněhu dobře schovaný hraniční kámen nás v noci řádně tlačil do lopatek. Byl to prostě slušnej prásk, na kterej se do konce života nezapomíná.

Chata kpt. Morávku a Zlomisková dolina ... Děd Hadač vejda vece po půlnoci do naší noclehárny těsně před startem záchranné výpravy narychlo spunktované. „Veni, vidi, vici“. „Hrábl jsem si na dno, neb ješitnost dědkovská je bezbřehá." „Doprovázel jsem jen tyto dámy přes hřeben pod Ostrvou."

Roku následného, v chajdě na Zverovce Daníkovi Hellerů snědli rosomáci celou tlačenku, dobře před námi uschovanou ve futrálu běžek. Museli ji chudáci hryzat jak kost, neb byla té noci řádná kosa.

1981 ... těsně před 1.májem přes Rysy do chajdy k Mořskému oku. Nocleh na stolech a lavicích v lokále. Všichni čekají na ten správný okamžik, kdy chatár vyhlásí večerku, zavírací hodinku, kdy se osazenstvo bez rezervovaných pokojů střemhlav vrhne na neobsazené stoly a lavice. Vybere nekompromisně po dvou zlotých, za ten komfort a vypaří se. Harikovu Škoďárnu zatím převáží do Zakopaného, kde na nás má čekat, další vážený pan doktor věd psychologických, „Zvířátko“ zvaný, pro svoje animální choutky. Občanské jméno jeho neprozradím, neb má dnes dole pod námi na Žižkově zavedenou solidně prosperující poradenskou živnost. Dál na otočku do Krakowa právě na 1.máje a nazpět. Š100 se začala rozpadat u prvé benzínky za přechoden v Tatranské Javorině. Při návratu neproclen velezrádný materiál, řádně odnapínáčkovaný plakát Solidarnośći z jedněch krakovských vrat.
Po návratu na nás každého čeká Volha a několikahodinový výslech přiděleným Bredšnajdrem státní bezpečnosti v Bartolomějské ul. pro podezření z pašování letáků Solidárnošť a okamžitá výpověď z Akademie Běd. Každý z nás tří dostal svého. Ten můj, co nás velkoryse odvezl přímo od vrátnice UTIA, pamatuju, měl na zápěstí Komandirskie časy. Chudák, kdyby tušil, že za pouhých pětadvacet let bude zlý imperialista tu jeho chloubu prodávat na ebay.de, za slovy, tři euráky. ... „Kolegové to na vás hodili, přeci v tom nechcete zůstat sám.“
Ta atmosféra prvomájového Krakowa s bleším trhem a strach naší garnitury z nákazy zvané Solidárnošť za to ale stály. Náš černej Tonda má určitě s Krakowem taky něco společného. Ten byl ale ještě na houbách a tak ho vyslíchat nemohli. Jen tak pro radost se občas zblázní a započne, kolem nás zběsile běhati, jako psisko pominuté. Něco jako řeholnice řádu Bosých karmelitánek v Krakowě.

1982 ... přechod hřebene Roháčského a sjezdy na protějších svazích s Richardem Kořánů.

1986

2007

2008

2011

Páni lektoři ve Slovenském Ráji, 1979

P3K

Paichlové